První - vědomí oči
Druhé - vědomí uší
Třetí - vědomí nosu
Čtvrté - vědomí jazyka
Páté - vědomí těla
Šesté - vědomí mysli
Sedmé - vědomí rozlišovácí
Osmé - vědomí paměti (sans. álajavidžňána, doslova „vědomí-skladiště",
čili zásobové vědomí),
Deváté - vědomí pravé Já (sinokorej. baek džong šik, tj. „čistá bílá přirozenost").
To je naše pravé Já, naše čistá původní přirozenost.
Úryvek z knihy
Zenový mistr Seung Sahn
Zenový kompas
odkaz....zde
Pohled jedné mysli a karmy
Lidé se na světě objevují v tělesné formě. Ale naše tělo není „já".
Ovládá je cosi uvnitř. Nazývá se to duše nebo mysl. Někteří lidé
tomu říkají duch, ego nebo já. Jiní to nazývají vědomí, duše nebo
bytí. Původně to však nemá jméno ani formu. Není to „věc".
V této části tomu pro zjednodušení budeme říkat „vědomí".
Lidské vědomí je velice přesné. Jako prvotřídní počítač. Točí se
však stále dokola. Jediný okamžik myšlení nás nechá spadnout
z nebe do pekla. To je způsobeno tím, že každému náleží nějaká
prvotní příčina, která za určitých podmínek produkuje určitý výsledek.
Potom buď trpíme, nebo jsme šťastní. Ale i tato výsledná
emoce nebo stav mysli se stále mění. Stává se příčinou něčeho jiného.
Naše vědomí je velice přesné a činí z lidských bytostí zvířata
nejvyššího stupně. Ale toto vědomí putuje stále dokola šesti říšemi
(nebeskou říší bohů, říší žárlivých polobohů asurů, říší lidí, říší zvířat,
říší hladových duchů a říší pekelných bytostí). To nám i všem
ostatním bytostem způsobuje utrpení. Jaká je přirozenost a složení
tohoto vědomí?
Každý strom má kořeny. Kdyby je neměl, nemohl by stát a brzy
by uhynul. I lidé mají kořeny. Buddha je nazýval šesti kořeny - kořenem
očí, uší, nosu, jazyka, těla a mysli. Oči vidí. Uši slyší. Nos
cítí. Jazyk ochutnává. Tělo pociťuje. Mysl vnímá. Ale už jen pouhým
mluvením o těchto kořenech něco vytváříme, a tak se objevuje
myšlení, které rozděluje na uvnitř a vně. „Vně" těchto šesti kořenů
je to, co nazýváme šest druhů prachu. Šest druhů prachu je
šest odpovídajících „objektů" vnímání: šest kořenů - barva, zvuk,
vůně, chuť, dotyk a myšlenka.
Každý z těchto šesti kořenů (oči, uši, nos, jazyk, tělo a mysl) má
nějaký druh vědomí. Jinak by tato vědomí nemohla fungovat nezávisle
na sobě. Řekněme, že máte obě oči, ale nedokážete rozlišovat
barvy. Jedná se o barvoslepost. Lze také říci, že vědomí náležející
očím nefunguje. Mít oči, uši nebo nos samo o sobě nestačí, každý
kořen potřebuje odpovídající vědomí, aby mohl vykonávat svou
práci. A aby byl vjem úplný, musí každé vědomí fungovat v souladu
s odpovídajícím kořenem. Často vyprávím následující příběh.
Kdysi dávno jednoho podzimního dne sklízeli všichni mniši v chrámu
Sudoksa v Koreji červený pálivý pepř, který se každoročně po-
užíval k přípravě jídla během zimního ústraní. Mniši se skláněli
nad řádkami červeného a zeleného pepře a plnili jím plátěné pytle.
Sbírali jen červený pepř, zelený zatím nechávali.
Červeného pepře mnoho nebylo, ale jeden z mnichů byl v jeho
sběru velice zručný. Zatímco ostatní mniši měli své pytle naplněné
stěží do poloviny, jeho pytel byl tak napěchovaný, že jej sotva zavázal.
Každý ho obdivoval: „To je skvělé! Jak se ti podařilo nasbírat
tolik pepře?"
„To je přece jednoduché, tam, kde jsem sbíral, byla spousta červeného
pepře." Opat stál opodál a mnichova píle na něj velmi zapůsobila.
Když ale mnich odnesl svůj pytel do spíže a vyprázdnil
jej, vysypala se z něj však jen trocha červeného pepře, většina byla
zelená. Opat jej udeřil svou vycházkovou holí. „Cos to nasbíral!
Potřebujeme jen červený pepř. Zelený ještě není zralý!"
Ale mnich, místo aby uznal svou chybu, řekl: „Tohle je červený
pepř!"
V tu chvíli všichni pochopili: „Ach, ten mnich není hloupý. Je
jenom barvoslepý!" Ha ha ha ha! (Smích posluchačů.)
To je velmi zajímavá příhoda. Mít oči samo o sobě nestačí. Můžete
mít dvě oči, a přitom být slepí. Někteří lidé sice mají uši jako
všichni ostatní, avšak jsou hluší, protože jejich vědomí příslušející
uším nefunguje. Někdy, když máte rýmu, nic necítíte a u jídla,
které jíte, nerozpoznáváte skoro žádnou chuť. Ano, nos a jazyk vašemu
tělu stále náleží. Nemoc však způsobila určitou nerovnováhu,
a proto vaše vědomí příslušející nosu a jazyku zmizelo. Tyto
kořeny mají určitý druh vědomí, které na ně působí, a tak vzniká
nějaký výsledek. Jestliže toto vědomí nefunguje nebo není v souladu
s příslušným kořenem, potom nastane nerovnováha ve vnímání.
V japonské Ósace mám přítele. Je Korejec a jmenuje se Li. Je
velmi bystrý a je nevidomý. Mnoha věcem velice dobře rozumí.
Jednou, když jsem byl u něj doma, „četl" výtisk Diamantové sútry.
Ve skutečnosti jen pomalu obracel stránky této sútry, kterou před
mnoha lety dostal darem. Jednalo se o vzácnou čínskou starožitnost.
S oblibou se dotýkal starého pergamenu, ze kterého byl tu
a tam schopen „číst" sotva patrné otisky dřevěných razítek. Nejdříve
jsem to vůbec nechápal: čte, nebo nečte? Jak by mohl číst?
Ale on tam seděl, obracel stránky a knihu držel tak, jako by četl!
Mého starého přítele bylo třeba vyzkoušet.
„Pane Li, vy čtete Diamantovou sútru! To je úžasné. Ale vaše
kniha je vzhůru nohama!"
„Ach, to mě mrzí," řekl a knihu obrátil. V obličeji měl však podivný
výraz. Původně držel knihu správně, a já jsem si myslel, že
neví, jestli je kniha správně nebo obráceně.
Po chvíli jsem mu řekl: „Ach, omlouvám se. Držel jste knihu
správně. Spletl jsem se."
„Ano, celou dobu jsem ji držel správně. A vy jste zlobivý zenový
mistr!" Podivný výraz z jeho tváře zmizel. Tehdy jsem si uvědomil:
přestože nemohl vidět, věděl, kdy je kniha správně a kdy je obráceně.
Dokázal „cítit", jak správně držet knihu. Jeho rozum i paměť
byly velice bystré. Měl neobyčejně chytrou mysl.
Jednoho dne jsme se bavili o svých společných přátelích, o tom,
jak se jim daří. Některé detaily týkající se těchto osob a společně
stráveného času jsem nebyl s to si vybavit. Ale „počítačová mysl"
pana Li nikdy nechybila. Jednou něco uslyšel a už to nikdy nezapomněl!
„Ten a ten se narodil v tamtom městě. Jeho matka se jmenovala
tak a tak, dostal se na tuhle a tamtu školu. Zkoušky složil
v tom a tom roce. Jeho sestra si vzala toho a toho z toho a toho
města." Já jsem tohle všechno už dávno zapomněl, ale pan Li si pamatoval
úplně všechno, jako by to slyšel toho rána! A tak jsem mu
řekl: „Pane Li, jak to, že si všechno tak dobře pamatujete?" „Něco
uslyším a už to nikdy nezapomenu."
To je velmi zajímavé. Když jsem před mnoha lety žil v Soulu, vídával
jsem ho častěji. Přátelé přicházívali nečekaně a zvonili na
zvonek. Pan Li jim chodíval otvírat a dříve, než ho stačili pozdravit,
už je všechny oslovoval jménem. „A, pan Park! Jak se máte?" „Jak
se máte, pane Kime?" „Jak se máte, pane Čangu?" I když přišlo několik
lidí naráz, dokázal je všechny rozpoznat a oslovit každého
z nich jeho křestním jménem a příjmením. Dokázal to i tehdy,
když hosté přišli bez povšimnutí. Jak je to možné? S panem Parkem
se setkal snad jen jednou před několika týdny a mluvil s ním
jen velmi krátce. Možná že se jen pozdravili. Když se však otevřely
dveře, pan Li ho okamžitě poznal a vybavil si celé jeho jméno.
Není to divné? Je nevidomý. A nejen to: mnozí z nás vidoucích se
setkávají se spoustou lidí, vidíme jejich obličeje a seznamujeme se
s jejich jmény. Když se však s nimi za týden setkáme, často si stěží
vzpomeneme, jak se jmenují. Navenek se usmíváme: „A dobrý
den! Jak se máte? To jsem rád, že vás zase vidím!" Ale uvnitř přemýšlíme:
„Je to pan Park, nebo pan Kim, nebo pan Song? Nepamatuji
se..." Už jsme zapomněli. Ale můj přítel, pan Li, nikdy nic
nezapomněl.
Jednou jsem se ho zeptal: „Jak to děláte? Potkali jsme pana Parka
jen jednou jedinkrát před několika měsíci. A mluvili jsme s ním
jen chvilku. Ale vy otevřete dveře a okamžitě ho poznáte, dokonce
ještě předtím, než vůbec stačí něco říci. Jak je to možné?"
Pan Li na to nic neřekl. Pouze ukázal na svůj nos. Měl lepší čich
než pes. „Otevřu dveře, a tak se pach dostane dovnitř. A hned je
mi jasné: Ach, to je pan Park ten a ten, a tamhleto je pan Kim ten
a ten." Jeho nos je velice přesný. Proto často říkám, že když se snažíte
tomuto světu porozumět pomocí očí, potom ztrácíte mnoho
energie. Oči spotřebují asi osmdesát procent vaší energie. Jestliže
své oči zavřete, jestliže jste slepí nebo když se tím, na co se díváte,
nenecháte rozptylovat, potom přejde všechna vaše energie z očí do
nosu nebo do uší. Vědomí pana Li, které náleželo očím, nefungovalo,
zato však posilovalo jeho vědomí náležející uším a nosu.
Možná že někteří z vás viděli slavný japonský film o slepém mnichovi
Sato-Ičim. Říká se mu Slepý samuraj. Sato-Iči je velký bódhisattva.
Je tiché a pokorné povahy a užívá svou samurajskou dovednost
v ovládání meče jenom ku pomoci ostatním lidem. Bojuje
nerad, když však někdo potřebuje pomoci, je okamžitě vtažen do
nelítostné a vzrušující bitvy. Nějaký darebák se dostane do chrámu,
aby zde působil potíže, jindy narazí na bandity, kteří okradli
pocestné. Tehdy jeho meč vyletí. Spousty lidí se ho pokoušejí přepadnout.
Přicházejí zepředu, ze stran, a dokonce i zezadu. Snaží se
ho zasáhnout mečem ze všech stran, ale žádný z nich se ho ani nedotkne.
Sato-Iči nic nevidí, ale jeho meč je velmi přesný. I když je
úplně slepý, bojuje bok po boku s ostatními a zloducha nikdy nemine.
Nikdy nezasáhne nepravou osobu. Jediným úderem se vždy
trefí do toho nejdůležitějšího bodu. Nikdy neplýtvá zásahy. Zabíjí,
jen když je to nutné, a raději svého protivníka jen zraní. Jak to dokáže?
Jeho vnímání zvuku a pachu vytvořených pohybem lidských
těl mu řekne vše. Jeho vědomí náležející nosu, uším a tělu jsou
lepší než něčí otevřené oči!
Jestliže soustředíte svou energii, můžete dělat cokoli. Někdy
nejste schopni vidět, slyšet nebo mluvit. Ale energie těchto vjemů
se neztrácí a vy se stáváte velmi bystrými a přesnými. Jestliže nemáte
oči, uši, nos, jazyk, tělo ani mysl, potom všude svítí světlo
vaší mysli.
Lidé tedy mají šest kořenů (oči, uši, nos, jazyk, tělo a mysl), šest
druhů prachu (barvu, zvuk, vůni, chuť, dotyk a myšlenku) a šestero
vědomí (vědomí náležející očím, uším, nosu, jazyku, tělu a mysli.)
Tyto kořeny prach a vědomí tvoří dohromady osmnáct světů.
Celý svůj život trávíme tím, že těmito světy putujeme sem a tam,
čímž vytváříme štěstí a smutek, přicházení a odcházení, tady
a tam. Těmito osmnácti světy je tvořen celý vesmír, v němž žijeme.
Lidé se z těchto světů vytvořených šesti smysly nemohou dostat
ven. Místo toho jsou k nim připoutáni, a to je ovládá a drží v zajetí.
V osmnácti světech se vše stále objevuje a mizí. Někdy se nám
v noci zdají sny. Ale svět snů nepatří mezi těchto osmnáct světů:
tyto světy pocházejí z našich smyslů, které jsou v činnosti, když
bdíme. Odkud pocházejí sny? Svět snů svědčí o tom, že v naší
mysli působí ještě nějaký jiný druh vědomí.
S narozením dítěte se objevuje šest druhů vědomí v lidské podobě.
Dítě je pouze očima, ušima, nosem, jazykem, tělem a myslí.
Mysl však ještě nezačala přesně pracovat. Celý svět dítěte je soustředěn
pouze do pocitů a vjemů. Když dítě do jednoho roku pociťuje
hlad, tak pláče: „Uáááá!" Dejte mu mléko a hned je spokojené:
„Ahhh..." Když se mu chce čůrat, tak má pocit plného
močového měchýře. To není příjemné, a tak prostě čůrá. „Aaahhhh!"
Potom se zase cítí dobře. Je pouze balíčkem nezpracovaných
vjemů. Jeho vědomí není jasné. Dítě během prvních dvou let
pouze absorbuje všechny vjemy a spontánně na ně reaguje.
Přitom si je stále vědomo rozdílů mezi příjemnými a nepříjemnými
vjemy. „Tohle je příjemné." „Tamto je nepříjemné." Jeho
mysl-vědomí se začíná formovat. Když přijde máma, je šťastné.
Když se však objeví cizí lidé, už tak šťastné není. „Ne, ne, ne!"
Myslí si jen: „Mám rádo mámu. Mám rádo tátu." Když si s ním
hraje máma, tak si dítě jen hraje. Když si s ním však začne hrát někdo
cizí, zpravidla se u něj objeví tato mysl: „Ne, ne, ne. Já to nechci.
Já to nechci. Uááááá!" Potom se objeví matka a dítě je opět
šťastné. To je počátek sedmého vědomí, mysli, která rozlišuje dobré
od zlého, libost od nelibosti. Toto sedmé vědomí je vědomím
trochu složitějších pocitů a pochází z našich emocí. „Tohle mám
rád, tamto nemám rád." To, co jsme dříve popsali jako šest počátečních
vědomí, je jen čistou žádostí, jednáním. Ale všechna naše
rozlišovací schopnost přichází z emoční odezvy na svět. Stále tu
však není nic, co bychom mohli nazvat skutečnou pamětí. Dítě si
dokáže vybavit jen jednoduché vjemy a to, zda mu jsou příjemné či
nepříjemné.
S vývojem sedmého vědomí začíná naše mysl organizovat vjemy
do určitého pořádku. To, co slyšíme a vidíme, co se nám líbí a nelíbí,
nyní zaznamenáváme mnohem přesněji. To je počátek osmého
vědomí neboli paměti (sans. álajavidžňána, doslova „vědomí-skladiště",
čili zásobové vědomí), neboť je v něm uloženo vše, co jsme
si kdy pomysleli, co jsme kdy viděli a dělali. Je jako počítač.
Všechno, co zažijeme, je v něm „zapsáno". Tento lidský počítač je
velmi přesný - silné dojmy, pocity, prožitky a vjemy dokáže dokonce
přenést z jednoho života do druhého. Něco se objeví skrze
jedno či více z našich šesti vědomí. Skrze sedmé vědomí to může
být porovnáno s něčím, co jsme udělali. Potom můžeme říci: „Ach,
toto je toto. Tamto je tamto." Vše je zapisováno, dokonce i tehdy,
když si toho nejsme vědomi. Dobré a špatné jednání, dobré myšlenky
a špatné myšlenky - vše se ukládá v osmém vědomí. Tam je
centrum našeho rozumu, říše čisté paměti.
V noci, když spíte, nevidíte, neochutnáváte, necítíte a neslyšíte.
Nejste napojeni na vědomé myšlení. Pokud se neobjeví nějaké silné
vjemy, mysl očí, uší, nosu, jazyka, těla a myšlení není aktivní. Říkáme,
že vašich šest vědomí přestalo pracovat. Sedmé a osmé vědomí
se však nikdy nezastaví. Vaše mysl čistého vnímání není v činnosti,
ale mysl emocí a rozumu jsou stále aktivní. Zatímco spíte, vaše
sedmé a osmé vědomí je v činnosti, a tak můžete zakoušet všechny
obrazy, vjemy a pocity založené na zkušenosti a síle návyku. Můžete
létat po obloze nebo se bavit se svou babičkou, která před několika
lety zemřela. Bojujete s příšerami a zloduchy, setkáváte se s mnoha
lidmi a navštěvujete pozoruhodná místa. Prožíváte to stále, dokonce
i v meditační místnosti. Všichni máte zkušenost se spánkem během
meditace. Zdřímnete si jen na vteřinu a už putujete do New Yorku,
setkáte se se starým přítelem, změníte své tělo a cestujete do San
Franciska nebo do Varšavy. Bojujete s nějakým darebákem nebo navštívíte
svou rodinu. V té chvíli, kdy jste na zlomek vteřiny upadli
do spánku, vašich osmnáct říší není v činnosti. Ale vaše sedmé
a osmé vědomí zůstává aktivní a spolupůsobí jedno s druhým. Vynoří
se nějaká silná vzpomínka, pocit, obraz, který se ve vaší mysli objeví
skrze souhru příčiny a následku sedmého a osmého vědomí.
Tyto pocitové obrazy se zdají být skutečnými tak dlouho, dokud se
jimi zabýváte. Taková je podstata snu.
Je důležité vědět, že podstatou snů je to, co jsme již zažili a co je
„zapsáno" v našem vědomí-skladišti. O svém příteli, panu Li, jsem
se již zmiňoval. Jednou jsem se ho zeptal: „Pane Li, od narození jste
nevidomý. Nikdy jste nic neviděl. Zdají se vám sny, když spíte?"
„Jsem člověk," odpověděl, „a tak se mi samozřejmě sny zdají."
Stále mi to nebylo úplně jasné: „Ach, takže vidíte obrazy lidí,
hor, budov, různých barev a míst? Je ve vašich snech obloha?"
„Ne, tomu nerozumím. Nevidím oblohu."
„Ale řekl jste, že se vám zdají sny. Jak to, že nevidíte oblohu?"
„Protože jsem ve skutečnosti oblohu nikdy neviděl, neobjevuje
se ani v mých snech."
„A o čem se vám tedy zdá?"
„Zdá se mi o takových věcech, jako je chození, jedení, mluvení,
sezení, oblékání, sprchování."
To je velice pozoruhodné. Případ pana Li nás učí, co je podstatou
snů. Odkud se berou a jak fungují. Naše sny jsou jen tím, co
jsme prožili skrze naše oči, uši, nos, jazyk, tělo a mysl a co je „zapsáno"
v naší paměti. Když nemáme vědomí vztahující se k očím,
potom v našich snech „nevidíme" žádné objekty.
Každý alespoň jednou ve svém životě viděl bláznivého člověka.
Takový člověk má v nerovnováze energii mysli. Nerovnováha vaší
mysli znamená nerovnováhu vašich vědomí. Taková mysl se nechává
vést jen silnými tužbami, a proto její vědomí nemohou být
v harmonii. Tato vědomí se izolují nebo se jedno od druhého oddělují.
Šesté, sedmé a osmé vědomí nejsou v rovnováze a nemohou se
spojit. Často můžete na ulici vidět někoho, kdo si povídá sám se
sebou. Nikdo druhý tu není, a přesto se tento člověk směje, gestikuluje
a mluví, jako by tu byl někdo, kdo s ním komunikuje. Možná
že věří, že jeho tělo může létat po obloze. Občas můžete vidět
člověka, který se na veřejnosti svlékne do naha, který se vůbec nestará
o své tělo nebo který bojuje s pomyslnými démony. Vědomí
těchto lidí, kteří se nechali unést nějakou silnou touhou, se oddělila.
Ale tato vědomí spolu chtějí být vždy spojena. A tak šesté vědomí
bude „mluvit" se sedmým vědomím a osmé vědomí (v němž
jsou obsaženy snové obrazy předešlých zážitků) bude „mluvit"
s ostatními vědomími. Osmé vědomí není s ostatními v rovnováze.
Není v rovnováze s šestým vědomím, které vidí, slyší, cítí a ochutnává
svět přesně takový, jaký je. Osmé vědomí vládne nad vším,
a tak člověk věří, že snové obrazy jsou skutečné, protože již nevěří
svým očím, uším, nosu, jazyku, tělu a mysli, které pocházejí
z šestého vědomí. Většina lidí je trochu bláznivá, neboť téměř nikdo
nemá svá vědomí zcela v rovnováze. Skutečnými blázny jsou
lidé, kteří zakoušeli tuto nerovnováhu tak dlouho a tak intenzivně,
že jejich vědomí již zcela ztratila schopnost vzájemné spolupráce.
Je tedy velmi důležité uvést energii své mysli do rovnováhy.
K tomu přispívá meditační praxe. Jestliže usilovně cvičíte, můžete
získat absolutní energii. Je to stejné, jako když k sobě přiblížíme
dva magnety. Když je někdo velmi připoutaný ke své touze po určité
věci, potom k té věci upíná hodně energie. Jako bychom se pokoušeli
k sobě přiblížit dva magnety se souhlasnými póly - není to
možné bez vyvinutí náležité síly, která by je spojila. Stejným způsobem
jsou oddělena vědomí. Když však praktikujete, vaše „plusová"
energie se může spojit s energií tohoto vesmíru, který je „minusovým"
pólem. Vaše mysl a život se tak dostanou do rovnováhy.
Praktikování je tedy velmi, velmi důležité. Jak praktikujeme?
Když něco děláte, jenom to dělejte. Nic ve své mysli nevytvářejte.
Jenom to dělejte. Pokaždé, když zkoumáte své pocity, okolnosti,
situace a držíte se jich, vzniká určitá nerovnováha. Produkujete
energii protikladů. Čím více a déle si něco držíte, tím je nerovnováha
a nesoulad vaší mysli větší. Ale když udržujete čistou mysl
a nic neposuzujete, potom nemáte vůbec žádné problémy.
K tomu se vztahuje jeden slavný zenový kong-an. Zenový mistr
Songam stával každý den před meditační halou obrácen k modrým
horám v dáli a volal na sebe:
„Mistře!"
A také si odpovídal: „Ano?"
„Udržuj čistou mysl!"
„Ano!"
„Nikdy a nikde se nenech druhými oklamat."
„Ano! Ano!"
To jsou dvě mysli, viďte? Takové chování se může zdát poněkud
bláznivé. „Mistře?" „Ano?" „Udržuj čistou mysl!" „Ano!" „Nikdy
a nikde se nenech druhými oklamat!" „Ano! Ano!" Co je mistrem,
který volá? Co je mistrem, který odpovídá? Je tu jeden mistr, nebo
dva? Možná někdo řekne, že volající mistr je osmé vědomí a odpovídající
mistr sedmé vědomí. Víte, který mistr je který? Dávejte
pozor! Ha ha ha ha! (Smích posluchačů.) Vědomí máme několik -
šesté, sedmé a osmé. Které je naším pravým mistrem? Když tohoto
kong-anu zcela dosáhnete, pochopíte, jaká je správná funkce vašich
vědomí. Jeden zenový mistr nabádal svého žáka, aby se hned
po probuzení i v průběhu celého dne ptal sám sebe: „Kdo je mist
r em tohoto těla a kde přebývá?" Mnich s pomocí této otázky
velmi usilovně praktikoval a jednoho dne dosáhl probuzení. Jiný
velký mistr se svého žáka zeptal: „Kde je tvůj mistr, když spíš hlubokým
bezesným spánkem?" Nalezení tohoto pravého mistra je
velice důležité. Nalezli jste ho? Musíte svého pravého, svého původního
mistra najít. Potom odetnete tento sen o utrpení.
Ale někdy prožíváme ve snu něco, co si ze svých prožitků ve stavu
bdělosti vůbec nejsme s to vybavit. Pokud všechny naše sny pocházejí
ze zásobového vědomí, jak se potom mohou tyto zcela neznámé
věci objevit v našich snech? Odkud se vzaly? Něco si
přečtete v knize, jindy zahlédnete část filmu nebo televizní ukázky
na ulici si všimnete tváře nějakého cizince. Mnoho vyslechnu-
tých příhod o různých lidech, místech a událostech zapomínáme.
Každý den vidíme v metru, v obchodech nebo ve škole spousty
různých tváří. Možná jste v dětství zahlédli nějakou kresbu, nějaké
obrázky v časopise a tyto obrazy, i když si to vůbec neuvědomujete,
jsou stále ve vašem vědomí. Ve spánku však tyto obrazy mohou
být stejně silné jako ty, které jste viděli dnes. A nejen to - je zde
zaznamenáno všechno, co jste kdy vykonali nebo prožili i ve všech
svých minulých životech. Toto zásobové vědomí není totiž časem
a prostorem vůbec omezeno. To je důležitý bod. Tomuto prvotřídnímu
počítači nikdy nic neunikne.
Jednou jsem byl během svého učení v Kjótu nucen odjet do korejského
chrámu v Osace. Nikdo z tamních lidí přesně nevěděl, jak
se k onomu chrámu dostat. Jeden z nich navrhl: „Mistře, možná by
vám mohl poradit pan Li, který zrovna pobývá ve městě v domě
svého přítele." To byl dobrý nápad. Vydal jsem se tedy k domu,
v němž byl pan Li, a zaklepal jsem na dveře.
Pan Li otevřel, a ještě než jsem stačil cokoli říci, už mě vítal:
„Á, zenový mistr! Jak se vám vede?"
Výborně. A jak se máte vy, pane Li?"
„Mám se dobře. Pojďte dál." Chvíli jsme si povídali a potom
jsem řekl: „Potřeboval bych se dostat do korejského chrámu. Mohl
byste, prosím, někomu říci, aby mi vysvětlil, jak se tam dostanu?"
„Ach ovšem. Vezmu vás tam sám. Pojďte za mnou." Najednou
tu byl vidící člověk, kterého vedl slepec. Velmi pozoruhodná situace.
Ha ha ha! (Smích posluchačů.) Mnoho lidí má oči, a přitom nerozumí
ani nejjednodušším věcem. Ale pro oči pana Li neexistovala
jediná překážka.
Navrhl, abychom jeli taxíkem. Vyšli jsme na ulici. „Vím o dobré
zastávce," řekl. Dali jsme se doleva, potom jsme zahnuli doprava
a znova doleva, minuli jsme několik budov, přešli po lávce, která
byla pod úrovní prostředního bloku. Věděl zcela přesně, kde ta
lávka začíná, a to i přesto, že tam nebyla žádná křižovatka. Jeho
tělo se jen otočilo a sebejistě vstoupilo na lávku. Nevěřil jsem
svým očím! „Pane Li, jak jste poznal, že je ta lávka právě tady?"
„Ach, v místě, kde jsme míjeli obchod s rybami, bývá obvykle
lehký závan větru vycházející z uličky mezi dvěma budovami a prá-
vě v tom místě naproti benzínové pumpě je lávka. Cítíte?" Podíval
jsem se před sebe, ale benzínka byla ještě daleko. Ať jsem se snažil
sebevíc, nic jsem necítil. Ale pan Li již zaznamenal lehký zápach
benzinu!
Poté, co jsme minuli několik dalších ulic a prošli podchodem
s mnoha východy, jsme stanuli na zastávce taxíku. Taxíky v Japonsku
jsou velmi zajímavé. Když stojíte na pravé straně silnice a přijede
taxík, nemusíte otvírat dveře. Řidič je sám zevnitř automaticky
otevře. Stáli jsme u silnice a brzy se objevilo taxi. Dveře se
otevřely a ruka pana Li sáhla bez váhání po klice. No tohle! Vzal za
kliku úplně sebejistě, aniž by po ní musel šmátrat. Nasedli jsme do
auta. Pan Li měl po celou dobu na očích sluneční brýle a řidič nepoznal,
že veze slepce. Však také nikdy nenosil bílou slepeckou
hůl. Nepotřeboval ji. Během jízdy řidiče velmi přesně navigoval
plynnou japonštinou. „Jeďte na tu a tu dálnici, zde sjeďte a přejeďte
přes křižovatku. U pekařství zahněte doprava a u druhého
bloku zahněte znova prudce doprava, za druhým semaforem dvakrát
doleva a doprava na parkoviště." Celou cestu jel řidič podle
instrukcí pana Li. V chrámu jsme byli dříve, než jsme se nadáli.
Řekl jsem mu korejsky: „Pane Li, jste nevidomý a nikdy jste přece
v Japonsku neřídil auto. Jak je možné, že tu cestu tak dobře znáte?"
„Ach, před několika lety jsem se zde účastnil ceremonie Buddhova
narození."
To je dobrý příběh. Zásobovému vědomí nikdy nic neunikne.
I když něco uvidíte, uslyšíte nebo prožijete jen jednou, uloží se to
v něm navěky a přetrvá to i po vaší smrti. Přestože vaše tělo zmizí,
vaše zásobové vědomí fungovat nepřestane a dostane vás na nějaké
místo. Lidé se mě často ptají: „Mohl byste mi říci, čím jsem byl
v minulém životě?" Jestliže chcete porozumět svým minulým životům,
stačí se pozorně podívat na svůj současný život. Co rádi děláte?
To vše pochází z naší karmy, našeho jednání a myšlení, které
jsou uloženy v zásobovém vědomí. A stejným způsobem vše, nač
myslíte a co děláte v tomto životě, určuje váš příští život. Proto
buďte velmi pozorní! Ha ha ha! To je velmi zajímavé.
Před několika lety se jedné mé studentce narodil chlapec. Přinesla
dítě do zenového centra v New Haven, kde jsem tehdy učil.
Dítě bylo na světě teprve čtyři nebo pět dní. Bylo malinké a oči
mělo ještě zavřené. Ale stále se smálo. Nemohlo vidět svou matku
ani nikoho z lidí, kteří je obklopovali, a nereagovalo tedy na lidi,
které mělo rádo. Ať se okolo něj dělo cokoli, nic je nerušilo a nepřestávalo
se smát. Kde se ten smích vzal? Toto dítě se právě narodilo
a jeho karma z předešlého života vyprodukovala jeho šťastný
úsměv. Snad byl v minulém životě velmi šťastný, velmi zábavný
anebo byl velmi milován.
Co se tedy stane, až zemřeme? Naše tělo není „já". Je to pouze
přechodné spojení země, vzduchu, ohně a vody. O tom jsme již
mluvili. Čas plyne a naše tělo onemocní a zemře. Vrátí se do
prázdnoty. Sedmé a osmé vědomí však nikdy neumírají. Potulují se
stále dokola šesti říšemi a hledají nový domov. Nakonec v souladu
se svou karmou, kterou vytvořila, vstoupí do nového těla s určitou
myslí-návykem. Co jste dělali během svého života? To vytváří vaše
tělo. .Vaše karma vytváří vaše tělo a vaše tělo vytváří vaši karmu."
To je Buddhovo učení. Jeden člověk žil pouze dobrými skutky pro
druhé lidi a to, co vykonal, mu dá tělo v nebeské říši, kde je jen
klid a dokonalé štěstí. Někteří lidé budou znovu zrozeni jako lidské
bytosti.
Mnoho lidí v dnešním světě se nechává vést pouze svými tužbami
a tráví celý svůj život pouze uspokojováním svých tělesných žádostí.
To je zvířecí mysl: „Jenom já, jenom já, do ostatních lidí mi
nic není." Pes se nestará o to, jak se má kočka, had se nezajímá
o to, v jakých podmínkách žijí ptáci. A takto žije i většina lidí.
A díky karmě, kterou tímto způsobem života vytvářejí, se možná
narodí ve zvířecí říši. Můžete to pozorovat již teď: kdykoli jdete po
ulici, vidíte mnoho takových příkladů. Všichni lidé mají lidské tváře.
Když je však vaše intuice jasná, uvidíte, jací jsou tito lidé
uvnitř - většina z nich je ovládána nějakým zvířecím vědomím. Na
pohled mají formu člověka, ale uvnitř je pouze hadí, psí nebo kočičí
mysl. Možná že jsou z osmdesáti procent hadem a pouhých dvacet
procent tvoří lidské vědomí. Je to výsledek jejich karmy,
mysli-návyku, kterou svým jednáním, a dokonce i sotva patrnou
mentální připoutaností, vytvořili v minulých životech a v tomto životě.
Jsou vedeni pouze svou karmou, ta je neustále ovládá, a tak
nejsou schopni se dostat ven. „Chci tohle. Chci tamto. Tohoto člověka
mám rád. Tamtoho nenávidím." Tyto síly návyku jsou shromážděny
v jejich osmém vědomí. Jestliže nepraktikují, nemohou
se vrátit ke své původní lidské přirozenosti - lásce a soucitu ke
všem bytostem. Když potom zemřou, jejich karma je vtáhne do
říše zvířat, hladových duchů nebo pekla. Tam se znovu zrodí.
Dostanete to, co vytvoříte. Je to jen zákon příčiny a následku,
kterým se tento svět řídí. Není to nic zvláštního. Nebyl to Buddha,
kdo tento pohled příčiny a následku objevil, ale učil mu na základě
vnímání tohoto světa takového, jaký odpradávna je. Když Buddha
dosáhl probuzení, uviděl zcela jasně cestu, po které cítící bytosti
putují z jednoho zrození do druhého - někdy jde o zrození lidské,
někdy zvířecí, někdy jde o hladového ducha, který bez ustání lpí
na své touze po věcech. To, jak udržujete svou mysl právě teď, vytváří
celý váš život. A vytváří to i váš příští život. Ovládání své karmy
je velmi, velmi důležitou praxí.
Čtyři druhy zrozeni
Děloha, vejce, vlhkost a proměna
Vše se rodí a žije podle vytvořené karmy. Lidé, krávy a prasata
mají karmu savců a rodí se z dělohy. Ptáci, plazi a ryby se rodí z vajec,
zatímco bakterie a améba vznikají z vlhkosti. Duchové vznikají
proměnou, putují z jedné říše do druhé tak, jako se oheň z jedné
zapálené svíčky přenáší na druhou. Cítící bytosti vytvářejí život
a smrt, proto do tohoto světa vstupujeme čtyřmi dveřmi. Buddha
učí, že samotné narození už je velkou chybou. Jak tuto chybu napravíme?
Jaké je správné působení této chyby? Jak této chyby užijeme
ku pomoci ostatním bytostem? Toto je naše praxe. Které dveře
se vám líbí? Ha ha ha!
Naše zásobové vědomí lze nazvat energií. Až naše tělo zemře,
přemění se tato energie skrze dělohu, vejce, vlhkost nebo proměnu
v jinou formu. To, jaká bude výsledná hmotná forma, závisí na
povaze činů v tomto životě. Ve chvíli, kdy umíráte, vám musí být
jasné, jaký druh energie je ve vašem zásobovém vědomí. Máte
kladnou, nebo zápornou karmu? Je to karma sportovní, hudební,
umělecká, bojující, vzteklá, sexuální nebo bódhisattvovská? Tato
karma je jako semena vašeho příštího znovuzrození, semena, která
ve vašem vědomí vytváříte právě teď. Tato semena jsou prvotní
příčinou a v tomto světě jsou příčina a následek vždy zcela jasné.
Ze semen hrachu vyroste pokaždé hrách, ze sójových semen vyroste
pouze sója.
Šest cest samsáry:
Nebe, asura, stezka člověka,
zvířata, démoni/hladoví duchové, peklo
O těchto šesti cestách samsáry jsme již mluvili, byť v jiné souvislosti.
Buddha učil, že všechny cítící bytosti putují stále dokola
v kruhu životů a smrtí. Tato pouť se nazývá samsára, koloběh utrpení.
Cítící bytosti se z tohoto koloběhu nedostanou, dokud nedosáhnou
své vlastní původní přirozenosti. Těchto šest cest života
a říší různých bytostí není „někde jinde". Nebeské a pekelné stavy
nejsou říšemi, do kterých se někdo „dostane" někdy později. Buddha
učil, že vše je tvořeno samotnou myslí. Tyto říše jsou také tvořeny
myšlením a existují výhradně v naší mysli, a to právě tehdy,
když se svou myslí, která myslí, necháme vést. Všechny tyto stavy
zakoušíte ve svém životě. Nejdůležitější je, kde setrváváte. Jestliže
nejste schopni ovládat svou karmu, potom jste v jejím vleku a znovu
se zrodíte v jednom z těchto stavů. Šest cest je tvořeno vaší karmou
a vaše karma je tvořena výhradně vaším myšlením. Jestliže
jste ke svému myšlení připoutáni, prožíváte nebe a peklo, život
a smrt, štěstí a smutek. Jestliže udržujete pouze mysl nevím a nic
nevytváříte, jste již úplní, a šest cest samsáry tak mizí. Tehdy jste
vysvobozeni z koloběhu utrpení.
Nebeská říše je místem klidu a blaženosti. V tomto stavu je
pouze dokonalé štěstí. Cítící bytosti se do tohoto stavu mohou
dostat pouze zásluhou dobré karmy, která je tvořena dobrým jednáním.
Není to jako v biblickém nebi. Bytosti v této říši nejsou vedeny
žádným bohem. Je to říše neboli stav, který byl vytvořen
strůjci blažené karmy. Nakonec, poté, co se těšili z blaženosti, která
je ovocem dobrého jednání, se jejich dobrá karma vyčerpá. Lze
říci, že účet, který byl vyrovnaný, se vyčerpal. Po této události
musí časem zákonitě spadnout zpět do nižší říše. Nebeská říše je
jako země, kde jsou stále prázdniny a kde se máte velmi dobře.
Proto zde nemůžete praktikovat. Vše se bez ustání mění. Když
karmu vytvoříte, tak ji máte. A jestliže máte karmu, byť je to dobrá
karma, musí nakonec dojít k její změně. Musíte opustit nebe
a zakusit utrpení, jež plyne z toho, že podstoupíte bolest odpovídající
stavu, který již není tak blažený. Nejdůležitější je, abyste ve
své mysli nic nevytvářeli - potom je každé místo nebem. Dokonce
i peklo, pokud v něm udržujete mysl nevím, může být nebem.
Všichni lidé se chtějí dostat na nějaké dobré místo. Ale když se
vaše karma změní a vy je musíte opustit, není to příjemný zážitek.
Jestliže jste připoutáni k nebi, potom nemůžete působit tak, abyste
na každém místě pomáhali všem bytostem. A tak nevytvářejte
nic, byť by to mělo být nebe: potom jste svobodní.
Říše asurů je stavem bojující mysli. Někdy ji nazýváme armádou
bohů. Jestliže jste vzteklí, žárliví nebo máte hodně energie Dharmy,
stanete se asurou. To jsou bojující duchové. Toto místo není
příliš dobré ani špatné.
O úroveň níž je říše lidí. Buddha učil, že je nejvzácnějším a nejobtížněji
dosažitelným zrozením, neboť pouze lidé mohou naslouchat
Dharmě a praktikovat. Pouze lidé mohou dosáhnout probuzení
a odetnout zrození a smrt a bloudění mezi těmito říšemi. Získat
lidské tělo je však velmi těžké, a proto bychom tuto příležitost neměli
promarnit. Jedná se o velkou vzácnost! Jestliže z říše lidí vypadnete,
bude vám návrat trvat spousty a spousty kalp.
Dále jsou nižší říše. Tři následující stavy existence se často nazývají
nižšími nebo pekelnými říšemi. Představují naprostá muka
a trápení. Zvířecí mysl nemůže naslouchat Dharmě, a proto nazýváme
říši zvířat nižší říší. Zvířata nemohou praktikovat a dosáhnout
probuzení. K tomu, aby se setkala s Buddhovým učením, se
nejprve musí stát lidmi. Být zvířetem není příliš dobré. Lidé vás
uloví a snědí. Stále na vás něco číhá. Máte neustálou starost o potravu,
bezpečné místo k přespání a o úkryt před šelmami. Nemáte
žádný čas na praktikování. A co je horší, zvíře se může nechat vést
pouze svou zvířecí karmou: a může ji změnit jedině za nesčetné
eony existence. Zůstane v tomto stavu po dlouhou dobu a nepředstavitelně
trpí.
Říše hladových duchů je stavem mysli, která se nechává unášet
svými silnými tužbami. Buddha učil, že jde o bytosti s obrovskými
ústy a úzkými hrdly. Stále mají hlad, ale nemohou polknout ani jediné
zrnko rýže, ani jediný drobeček, a tak se nikdy nenasytí. Jestliže
ulpíte na své žádostivé mysli, potom máte mysl hladových
duchů. Chcete v tomto životě spousty věcí, ale žádnou z nich nemůžete
dostat. A tak stále velmi trpíte. Tuto mysl můžeme dnes
vidět u mnoha lidí. Dejte si pozor!
Nejnižší říší je říše pekla. Je to říše naprostého utrpení. Jestliže
vytvoříte velmi špatnou karmu, vtáhne vás do nějakého druhu pekelné
mysli. Až zemřete, budou tyto podmínky obrovského utrpení
pokračovat po mnoho kalp existence.
Ze všech těchto říší je proto nejvýznamnější říše lidí. Pokud se těšíte
z blaženosti nebeského stavu, je vám natolik dobře, že nemáte
žádnou touhu po dosažení probuzení. Nemůžete zde praktikovat
a nakonec stejně spadnete do nižší úrovně. To není příliš báječné.
Zvířata, hladoví duchové a bytosti v pekle nemohou uslyšet Dharmu
a praktikovat. Proto všechny sútry říkají, že lidské zrození je tak
výjimečné a vzácné. Pouze v tomto zrození můžete změnit svou karmu.
Pouze zde můžete odetnout karmu, příčinu vašeho putování
samsárou. Ostatní říše jsou pouze výsledky dobré nebo špatné karmy.
Ale lidské zrození je šancí ke změně prvotní příčiny a podmínky.
V ostatních říších je změnit nemůžete, a proto stále hodně trpíte.
Šest cest samsáry je velmi zajímavé učení. Tyto stezky nejsou
odděleny od vaší vlastní mysli. Nejsou to okolnosti, které by postihovaly
pouze „ostatní lidi". Zakoušíte je vždy, když z minuty na
minutu procházíte různými říšemi utrpení. Někdy se stane, že během
jednoho kola sezení pocítíte úžasný klid a blaženost. Ale jen
o trochu později během téhož sezení najednou propadnete návalu
vzteku, silné touhy nebo nepříjemnému pocitu, který se vynoří
z paměti. „Nemám tohle meditování vůbec rád. Chci něco sníst."
Ale sedíte v meditaci a celou půl hodinu nemůžete jíst, a tak trpíte.
Minuty se vlečou jako hodiny a dny! To je utrpení. Možná si
vzpomenete na někoho, koho nemáte rádi, a v mysli s ním bojuje-
te. Přicházení a odcházení, stále dokola. Štěstí, vztek, žárlivost,
touha, nuda, strach - to vše tvoří šest cest samsáry. Mezi těmito říšemi
se pohybujete pokaždé, když jste připoutáni ke svému myšlení.
Možná že nejčastěji pobýváte v říši tužeb náležející hladovým
duchům nebo v říši asurů a jejich hněvu. Mnoho lidí je připoutáno
ke svým zvířecím myslím plným žádosti a nenávisti. Když udržujete
tuto mysl, jste jí ovládáni. A až zemřete, vaše fyzické tělo sice
zmizí, tato mysl však přetrvá, a díky ní se znovuzrodíte jako zvíře
nebo v některém pekelném stavu.
Jestliže se tedy chcete vymanit z šesti říší samsáry, udržujte na
sto procent pouze mysl nevím. Nedotýkejte se své mysli a nic v ní
nevytvářejte. Potom těchto šest říší, které původně neexistují,
zmizí. Vytváříme je svou připoutaností k mysli, která myslí, a tak
se v nich ocitáme a trpíme.
Následky, které se projeví v tomto životě.
Následky, které se projeví v příštím životě.
Následky, které se projeví v přespříštím životě.
Na tomto světě jsou příčina a následek vždy zcela jasné. To není
jen buddhistická myšlenka. Jejich působení uvidíte všude, kam se
podíváte. Buddhismus to nazývá karmou. Toto sanskrtské slovo
znamená „čin". Karma není ničím zvláštním. Jestliže něco vytváříte,
potom něco dostáváte, a to se stává vaší překážkou. To je vše.
Karmický následek je pociťován v tomto i v mnoha příštích životech.
Třeba někomu ublížíte a ten člověk vás potom nemá rád.
A možná že se znelíbíte i jeho přátelům, kteří se o vašem skutku
dozvěděli. Trpíte. Vždy, když trpíte, sklízíte ovoce vzešlé z karmických
semen, která jste zaseli svým myšlením, slovy, jednáním. Někdy
si nemůžete vzpomenout, že byste někomu ublížili. Přesto trpíte
a nevíte proč. Možná že narazíte na někoho, kdo vás už od
prvního okamžiku setkání nemá rád. Anebo vás porazí auto a máte
zlomenou nohu. To nejsou náhody. Jedná se jen o výsledek nějaké
předešlé karmy působící mezi vámi a někým druhým. Mohla být
zaseta v tomto životě. Ale mohla také vzejít z některého z minulých
životů.
Lze na to nahlížet i tímto způsobem. Řekněme, že jsou dva lidé,
A a B. Člověk A udělá deset jednotek dobrých skutků. Dává třeba
chudým lidem jídlo, vždy pomáhá nemocným nebo podporuje
mnichy. Takové jednání vytváří velmi dobrou karmu. Říkáme, že
část karmických výsledků plynoucích z těchto skutků obdrží
v tomto životě a část v životech příštích. Řekněme, že v tomto životě
obdrží za toto dobré jednání jen pět jednotek štěstí. Bude se
nacházet v příznivých podmínkách nebo díky vykonaným dobrým
skutkům prožije nějakou šťastnou událost. Mezitím však vykoná
pět jednotek špatných skutků a ještě v tomtéž životě se mu dostane
tří jednotek špatných následků. Výsledek se může projevit jako
závažná choroba, velká chudoba nebo nějaké jiné obtíže. Část této
špatné karmy se tedy projeví nyní. Další část ještě nedozrála a dříve
než v příštím životě se neobjeví. Zbývá tedy pět jednotek dobré
karmy a pouze dvě jednotky špatné karmy. Výsledkem jsou tři jednotky
dobré karmy. Až tento člověk zemře, způsobí tato suma
dobré karmy určitý druh zrození. Jestliže se podíváme na sloupec
pod nápisem šest cest samsáry, uvidíme, že to bude lidské zrození.
Podle toho, jak jsme si to vysvětlili, vidíme, že tři kladné jednotky
v lidském zrození znamenají „nízké" zrození, neboť říše lidí sahá od
nuly do plus deseti. Zmíněný člověk se zrodí v nižší části. Možná
že se narodí do podmínek plných utrpení. Možná že se znovuzrodí
v nějaké problematické části světa nebo se bude potýkat s nějakým
tělesným problémem. Mohl by být chudý nebo trpící hladem. To
je způsob, který ukazuje, jak karmická síla jeho minulých dobrých
skutků bojuje s karmickou silou jeho minulých špatných skutků
a produkuje nějaký výsledek, který se netýká jen tohoto života, ale
i životů příštích. To pokračuje tak dlouho, dokud vytváří karmu.
Nyní se podívejme na člověka B. Jde o ženu, která udělala ve
svém životě mnoho dobrých skutků, dejme tomu, že těchto skutků
bylo patnáct jednotek. Ale protože způsob jejího života odráží
karmu vytvořenou v minulých životech, karmu, která může uzrát
pouze v tomto životě, dostává se jí jenom pět jednotek dobrých
následků. Zbývá jí tedy ještě deset jednotek dobrých následků,
které prožije v následujících životech. Mezitím se dopustí mnoha
špatných činů. Řekněme, že zatímco koná mnoho dobrých skutků,
není s to ovládat špatnou karmu vytvořenou v minulosti. Chce konat
dobro, ale její špatná karma ji svou silou vždy stáhne. A tak se
neustále rozčiluje a hádá. Možná že ublíží mnoha lidem. Dopustí
se tak třiceti jednotek špatného jednání. Často vidíme, jak se někdo
dopouští mnoha špatných činů, a přitom má krásné auto, dobrou
práci, plno peněz a nádherný dům. Prozatím se ocitá v příznivé
situaci. Je tomu tak proto, že právě nyní dozrála jeho dobrá karma
z minulosti a špatná karma, kterou nyní vytváří, ještě neuzrála.
Toto máme na mysli, když říkáme, že osoba B zakouší ve svém
životě pouze těchto pět jednotek. Zbývá jí tedy prožít ještě dvacet
pět jednotek následků špatných skutků. Zbývá jí deset jednotek
dobré karmy, ale takové množství špatného jednání po sobě zanechá
dvacet pět jednotek špatné karmy. Až její tělo zmizí, bude tu
patnáct jednotek špatné karmy. Vytvořila špatné karmy mnohem
více než té dobré a možná že až zemře, nezíská ani zvířecí tělo.
Užila svého lidského zrození ke konání mnoha špatných činů a jejich
následkem bude vtažena do zrození v říši hladových duchů. To
jsou bytosti plné žádostí. Dychtí po všem, ale nic nedostanou.
Toto je jen jednoduchý způsob vysvětlení karmy. Ukazuje nám,
jak se naše dobrá karma spojuje se špatnou. Tím je vytvářen jasný
výsledek pro toto i příští zrození. Ukazuje také, že dobrá karma
vytvořená v tomto životě v něm může a nemusí přinést zdánlivě
dobré výsledky. Je to ovlivněno tím, zda se v tomto životě objeví
nebo dozraje karma vytvořená v minulých zrozeních.
Původně však toto schéma neexistuje. Je to jen učební pomůcka!
Neexistuje ani karma, ani šest cest samsáry. Pocházejí pouze
z našeho myšlení a našich žádostí. Jestliže myslíte, pak vytváříte
karmu, a ta vás ovládá. Pokud všechnu připoutanost ke svému
myšlení zcela odetnete, potom žádnou karmu nevytváříte. Jeden
významný učitel řekl: „Naše karma pochází z naší mysli. Jestliže
naše mysli vyhasnou, vyhasne jako oheň i naše karma." Pádu do
samsáry se tedy nejlépe vyhnete, když nebudete v tomto okamžiku
ve své mysli vůbec nic vytvářet.
Kdysi se mě jeden student zeptal: „Jeden učitel meditace mi
řekl, že neustálé konání dobrých skutků může změnit karmu. Je to
tak?" To je velice důležitá otázka. Musíte si uvědomit, že dobré
skutky vaši karmu změnit nemohou. Dobré skutky mohou sice vytvořit
štěstí, ale toto štěstí je také karmou. Lidé je někdy nazývají
dobrá karma. Dobrá karma je však stále karmou a karma je tvořena
myšlením. A vše, co je tvořeno myšlením, se stále mění. Dobrá
karma bude tedy nakonec vyčerpána a stane se špatnou karmou.
Jestliže skutečně chcete změnit svou karmu, nevytvářejte dobro
a zlo. To je správná praxe. Jak užijete svou karmu k tomu, abyste
pomohli všem bytostem? Jestliže chcete pouze změnit svou karmu,
už děláte velkou chybu. Jestliže máte karmu, musíte najít
správné působení této individuální karmy - to je způsob, jak svou
karmu odstranit. Neulpívejte však na těchto slovech. Působení
karmy, změna karmy a odstranění karmy jsou jedním a tímtéž bodem:
pouze slova jsou různá.
Velice důležité je tedy správně praktikovat. O osmém zásobovém
vědomí jsme již mluvili. Za tímto skladištěm vědomí se nachází
deváté vědomí (sinokorej. baek džong šik, tj. „čistá bílá přirozenost").
To je naše pravé Já, naše čistá původní přirozenost. Je
tu neustále. Jestliže této původní přirozenosti dosáhnete, potom
můžete změnit svou karmu. Docílit toho však lze jen jediným způsobem
- usilovnou praxí. Nelze to dostatečně zdůraznit. Musíte
pochopit, že karma je myšlení; je úplně prázdná. Nemá žádnou
vlastní přirozenost. Vnímáte to zároveň s tím, jak vaše praxe sílí
a stává se jasnější. Nevytvářejte prostě dobro a zlo a brzy vám to
bude jasné. Co je v tom bodě vaší původní tváří, vaší původní podstatou?
Nikdo vám to nemůže dát, lze toho dosáhnout pouze skrze
meditační praxi.