Velesova kniha je Svatým písmem Slovanů. Byla vyřezána do bukových desek novgorodskými veleknězi v 9. století našeho letopočtu a je věnována bohu Velesovi.
Tato kniha popisuje dějiny Slovanů a mnoha jiných národů Eurasie od dob „Praotců“ (20 tisíc let př. n. 1.), a rovněž od dob historických, za jejichž začátek je považován počátek 1. tisíciletí před naším letopočtem, až do 9. století našeho letopočtu. Odkrývá před námi duchovní vesmír starých Rusů. V této knize jsou obsaženy zkušenosti mnoha tisíciletí duchovních hledání, bojů, vítězství a porážek mnoha národů, obývajících Eurasii. Velesova kniha je jediné evropské Svaté písmo, které se nám dochovalo až do současnosti.
Ze svatých knih starých Řeků a Římanů, jako jsou Orfeovy Rapsodické Teogonie, díla Museionu, nebo Sibylliny knihy, se nám toho příliš nedochovalo. Antické mýty a svaté dějiny známe z volných převyprávění starověkých autorů. Dochoval se skandinávský epos, sestavený ve 13.. století, písně skaldů: „Starší Edda“ a „Mladší Edda“. Ze svatých knih druidů zbyly pouze mladší irské pověsti.
Velesova kniha zaujímá v této řadě mimořádné místo, neboť je to kniha psaná pohanskými veleknězi, a proto se její text řadí k nejstarší evropské tradici. Ovšem nikoli pouze Evropské. Vyprávění o pravlasti ve Velesově knize mají mnoho společného s pověstmi staroindických Véd a staroíránské avestské literatury. Pověsti o zakladatelích rodu ve Velesově knize jsou totožné rovněž s biblickými legendami o patriarších.
Máme tak možnost prostudovat základy staroslovanského védského náboženství a proniknout do ducha staré slovanské kultury. Jsem přesvědčen, že „příchod“ Velesovy knihy znamená začátek éry ruského obrození.
Velebení Triglava
1
„Nuž, začněte, zaprvé, –
skloňte hlavu před Triglavem!“ – takto jsme
začínali, velice Jej velebili, Svaroga – praotce
bohů, který nás očekává, opěvovali.
2
Svarog – nejvyšší Bůh Božího Rodu
a celého Rodu – věčně tryskající pramen, který v
létě vytéká ze džbánu, v zimě nezamrzá, napájí tou
vodou žíznivé!
3
„Pili jsme i my, dokud se náš čas nenaplnil,
dokud jsme se sami k němu neodebrali,
k rajským blahoslaveným luhům!
4
A Hromovládci – Bohu Perunovi, Bohu bitev a
zápasů
jsme říkali:
„Ty, kdož oživuješ, co se zjevilo na svět,
nepřestávej otáčet Koly!
5
„Ty, kdož vedls' nás cestou pravdy
k bitvě a tryzně převeliké!“
6
„Ó, vy, kdož padli jste v boji,
vy, kteří jste kráčeli, žijte věčným životem v
Perunově vojsku!“
7
I oslavovali jsme Svantovíta. On jest bohem
Pravi i Javi! Opěvujeme Ho v písních, vždyť
Svantovít – to je Svět. Spatřili jsme skrze Něj širý
Svět.
8
Pohleďte, jak povznáší Jav, a chrání nás před
Naví! My Mu pějeme chválu!
9
Jásali jsme – Jeho jsme velebili, vzývali jsme
našeho Boha, neb onen Bůh nosil Zemi se Sluncem,
a držel hvězdy, a upevňoval světlo.
10
Opěvujte velikého Svantovíta: „Sláva našemu
Bohu!“
I naplňte svá srdce žalem, abyste se mohli zříci
zlých skutků, které činíme, a dosáhli tak dobra.
Nechť obejmou se dítka Boží!
11
A rcete:
„Vše, cokoli bylo stvořeno,
není s to rozervaná mysl obsáhnout!“
12
Musíte to pocítit, neb jen toho jste schopni, neb
se tu skrývá veliké tajemství:
kterak Svarog a Perun – jsou zároveň i
Svantovítem.
13
Ti dva obestírají nebe,
střetá se tu Černobog s Bělobogem,
kteří podpírají Svargu,
aby tento Boží Svět nebyl svržen.
14
Za těmito dvěma – Chors a Veles, Stribog. Dále
– Vyšen, Lela, Letenica.
15
Dále Radegast, Koleda a Kryšeň, každý –
bezmála Svrchovaný vládce.
16
Dalšími v pořadí jsou Siva, Jar a Dažbog. A hle
Bělojar, Lado, rovněž Kupala,
a Senič, a Zitnič, a Venič, a Zernič, Ovsenič, a
Prosič, a Studič, a Ledič, a Lutič.
17
Za Nimi následují – Ptičič, Zverinič a Milič
a Doždič, a Plodič, a Jagodinič, a Pčelič, Nerestič, a
Klenič. Ozernič, a Vetryč, Solomič, a Gribič, a
Lovič, Besidič, a Sněžic, a Stranic, a Svjatič, a
Řadič, Svijetič, Korovič, a Krásíc, a Travič, a
Steblič.
18
Za nimi jsouť –
Rodič, Maslenič, a Živič, a Vedič, a Listvič, a
Cvetič, a Vodič, a Zvezdič, a Gromič, a Semič, a
Lipič, a Rybič, Berezič, Zelenič, a Goryč, a
Straclič, a Spasič, a Listopadič, a Myslič, a Gostič,
a Ratič, a Strynič, a Čurič-Rodič,
19
a zde je Semargl-Ogněbog – Je čistý i zuřivý,
rychle zrozený. To jsouť – Triglavové vespolek.
20
A hle, přicházíš ty, již beze stopy smutku, a
dveřník ihned Otevírá bránu
a přivádí tě sem dovnitř –
do tohoto překrásného Irije.
Teče tu řeka Ra,
ta, která předěluje nebeskou Svargu a Jav.
21
A Čislobog tu odpočítává naše dny. Udává své
číslo Bohům,
má-li být Svarogův Den, má-li být Noc,
a odtíná Jav od Navi.
Neboť On sám je jsoucí.
On sám je v Božím Dnu.
V noci však nepřebývá nikdo,
jen náš Bůh Did-Dub-Snop.
22
Sláva Perunovi – Bohu ohnivých kadeří! To on
posílá střely do nepřátel,
a věrné vede po cestě.
Právě on je ctí a soudem vojínů,
je spravedlivý – zlatorouný, milosrdný!
23
Když zemřeš,
odebereš se na Svarogovy lučiny,
i uslyšíš Perunicino slovo:
„To není nikdo jiný – než sám ruský vojín,
žádný Varjag nebo Řek,
pochází ze slavného slovanského rodu,
přišel sem, aby opěvoval vaši Matku,
Naši Matku Sva, – na Tvé luhy, ó, veliký Svarogu!“
24
Nato promluví nebeský Svarog:
„Vykroč můj synu,
do té věčné krásy!
Tam uvidíš děda i bábu.
O, jak se zaradují, jak se potěší,
když tě znenadání spatří!
Do dnešního dne prolévali slzy,
a teď se mohou nechat unášet radostí
nad tvým věčným životem
až do konce věků!
25
O takové kráse jste ještě neslyšeli. Jelikož jste
však v Jasuňově vojsku, nejste vůbec takoví jak
Řekové. Dostává se vám jiné slávy.
Došli jste až k našemu Iriji,
zde jste spatřili přenádherné květy,
a stromy, a také louky.
26
Musíte tu vázat snopy,
v potu tváře chystat tato pole ke žním,
a plíti ječmen,
a sklízet pšenici
do sýpek nebeského Svaroga.
Neb to je jinší bohatství!
27
Na zemi jste všichni přebývali v prachu, a v
chorobách, a strázních,
teď však již nastanou pokojné dny.
28
Stáli jsme na svém místě
a bili se s nepřáteli nelítostně,
a když jsme se slávou padli,
pak přišli jsme sem, stejně jako jiní.
29
A hle, Matka Sva tluče křídly o své boky,
celá jak v ohnivé světelné záři. A každé její pírko je
překrásné: rudé, modré, rezavě hnědé, žluté, i
stříbrné, zlaté a bílé.
30
A září stejně, jak Slunce-car, létá si po sluneční
dráze1*,
a stejně tak září sedmerem krás2, které jí odkázali
Bozi.
31
A Perun, jakmile Ji spatří, rozehřmí se hromy v
onom jasném nebi.
A právě to je naše štěstí.
A musíme
vynaložit veškeré úsilí,
abychom spatřili,
jak je odtínán
náš starý život od nového,
přesně tak, jak se roztíná
dříví v domech ohnišťanů.
32
A Matka Sláva bije křídly.
Pojďme pod naše vlajky,
a jsou to Jasuňovy vlajky!
odkaz na Velesovu knihu...Zde